Chvála starých sedaček
- Datum: 19.3.2007
- Autor: Jan Pirk
- Zdroj: Mladá fronta DNES
- Rubrika: Praha
- Strana: 02
Nedávno jsem vstoupil do tramvaje a k mému milému překvapení šlo o vůz, který ještě nebyl renovován a byly zde staré „dobré“ plastové židle. S chutí jsem si sedl, židle mě příjemně hřála do míst, jak říkal klasik českého humoru Jan Werich, „kde záda ztrácejí své slušné jméno“, otevřel jsem noviny a spokojeně si četl. V posledních letech dochází k renovaci vozového parku pražského Dopravního podniku, což je jistě chvályhodná věc. Staré plastové sedačky jsou vyměňovány za nové „chlupaté“. Řada lidí včetně mě se tomu diví. V době, kdy hygienické předpisy jsou tak přísné, že guláš, i když všichni víme, že je nejlepší druhý den ohřívaný, nesmí být v restauracích déle než tři hodiny, je povoleno nahrazovat podstatně levnější sedačky s hladkým, dobře udržovatelným povrchem za látkové. Když vidím, jak do nich usedají stavební dělníci, kteří se vracejí umazaní z právě skončené směny, nemám chuť si umazat své oblečení a raději stojím. To ani nemluvím o situaci, kdy v takové pohodlné židli spokojeně pochrupává bezdomovec, jehož zápach se šíří tak, že jeho okolí ve vozu je zcela prázdné. Neumím si ani představit, jaká „zoologická zahrada“ po něm zůstane v potahu sedadla.
Nedivím se, že tyto sedačky dostaly lidový název „zablešené“.