Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak se krotí tádžický trolejbus

27. 8. 2007
  • Datum: 27.8.2007
  • Autor: (Reuters)
  • Zdroj: Hospodářské noviny
  • Rubrika: Ze zahraničí
  • Strana: 06

Je to dost riskantní zaměstnání, dělat pomocníka řidiče na tádžických trolejbusech. Musíte se dostat na střechu a v plné rychlosti držet lanem elektrické tyče. Za denní plat odpovídající jednomu dolaru.
»Někdy spadnete, máte modřiny a škrábance, ale není to nic vážného,« říká šestnáctiletý Anvar Rachimov, obličej a oblečení zašpiněné prachem. »Většina řidičů, které znám, je v mém věku. Nic pro starší lidi.«
V tádžickém hlavním městě jsou stále patrné stopy po občanské válce z 90. let a na křižovatkách někdy chybí elektrické vedení pro trolejbusy. Kdysi se zastavily uprostřed ulice, cestující museli vylézt ven a tlačit vůz, dokud se nemohl znovu napojit na dráty.
Dnes je to práce pro mladíky, jako je Rachimov. Vyšplhají se na trolejbus a stáhnou elektrické tyče, aby se dalo setrvačností projet přes »hluché místo« - někdy i sto metrů. Drží se žebříku na zádi vozu a když se znovu ocitnou pod trolejemi, tyče zase rychle napojí na vedení.
»Kolik mi za to platí? To je obchodní tajemství,« usmívá se Rachimov a z čela stírá pot. Pokud je slabší den, přijde si na méně než dolar. Jindy naopak dostane odměnu, která dělá v přepočtu přes tři dolary.
»Záleží na tom, kolik je pasažérů. A když se někde přetrhnou dráty nebo je výpadek proudu, můžu mít denně tak jedno somoni (asi 30 amerických centů),« upřesňuje.
Tádžikistán se v roce 1992 propadl do pětileté občanské války, která připravila o život na sto tisíc lidí, zničila ekonomiku a zruinovala infrastrukturu ze sovětské éry.
V milionové metropoli Dušanbe, jež se za komunistické vlády jmenovalo Stalinabád, jsou výpadky elektřiny časté a někdy trvají i několik hodin. Městské úřady tvrdí, že nemají peníze na modernizaci stovky trolejbusů.
»Nejsou příliš ziskové. Starosta nám dává prostředky jen na údržbu existující sítě trolejí a vozů,« vysvětluje rezignovaně Firdavs Saidov, šéf trolejbusové dopravy.
Cestující trolejbusy využívají dál, i když řidič musí přejíždět křižovatky »bez motoru« a kvůli brzdám bez proudu nemá ani možnost prudce zabrzdit.
»Máme z toho hrůzu, ale stejně jezdíme. Normální autobusy jsou ráno tak nacpané, že se do nich nedostanete,« vysvětluje důchodkyně Mechrinisso Kurbonovová.
»Je to zábavné, zvlášť když zrychluje. Cítím se jako na nějaké rallye,« libuje si naopak další pasažér Manúčér Šaripov.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA